I hope you enjoy this blog post.

If you want us to appraise your luxury watch, painting, classic car or jewellery for a loan, click here.

Pablo Picasso: ve světle rekordní aukce „Alžírských žen

Table of Contents

„Malířství je povolání slepce. Nemaluje to, co vidí, ale to, co cítí, co si o tom, co viděl, vypráví.“

Pablo Picasso

Před obdobím 1954-1963 prožil Pablo Picasso dlouhý život uměleckého projevu, jeho dílo se neustále vyvíjelo v modrém a růžovém období. Jeho pozdější mistrovství v kubismu svědčí o jeho malířské genialitě, která se projevuje v tvorbě relikvií lidskosti vyzařujících nadčasovost, vzácnost a éteričnost. Pro ty, kteří symbolizují akvizici, která není krátká absolutní, v dnešním světě – týkající se zdrojů a bohatství – bude usilovat, obětovat a obnažit, vše, shromáždit to, co jeho ruka vyrobila.

Zprostředkovatel světu

Jeho díla zdobí sochy a budovy po celé Barceloně, zemi, která ho zrodila. Jeho étos a emoce jsou stále všudypřítomné v teorii umění, kde se na školách a vysokých školách vyučuje jeho citlivost jako povinná. Učenci později zasvětí svůj život studiu a samozřejmě svým způsobem napodobují a vyjednávají o světě – prostřednictvím umění – jako on. Zatímco průvodci pronášejí jeho učení a ukazují jeho díla, jeho sochy se prolínají s Dalího díly u pláže. Zatímco Museu Picasso představuje energii a pevné uzavření a zvěčnění jeho děl.

Vlysy od Pabla Picassa, Katedrální náměstí, Barcelona, Katalánsko, Španělsko. Kolegium architektů Katalánska.

Pablo Picasso – „Kytarista

Během zmíněného období se Picasso pokusil vytvořit několik variací na obrazy starých mistrů, včetně přepracování obrazů Edouarda Maneta „Oběd v trávě“, Diega Velazqueze „La Meninas“ a Jocquese-Louise Davida (1748-1825) „Znásilnění Sabinek“. Prvním z těchto děl však bylo dílo Eugena Delacroixe (1798-1863). Alžírské ženy (1834), Picasso vytvořil 15 olejových děl v době, která je popisována jako „horečné období aktivity“ v zimě 1954-55.

Picassovy Alžírské ženy se v aukci prodaly za rekordních 179,4 milionu dolarů (113,9 milionu Kč)

Současný kritik Étienne-Joseph-Théophile Thoré popsal původní Alžírské ženy s velkým citovým vztahem a úctou k umělci. Obraz popsal slovy:

„To je klidný a rozjímavý život Orientu… Tyto ženy nepochybně požily opium nebo hašiš. Nepochybně se vnitřně obelhávají nějakým snem o Prorokovi, ale to nemá vliv na nic mimo ně, kromě vzduchu plného parfémů, který obklopuje jejich smyslná těla.“ Theophile Thore^19. století.

Umění jako zboží

Picassova pozdější reimaginace tohoto díla se nedávno prodala na aukci Christies za 179,4 milionu dolarů (113,9 milionu Kč). Nyní tento prodej, na fasádě ukazuje velkou úctu k umění před nimi. A to natolik, že jsou ochotni utratit za jediné umělecké dílo více než 100 milionů liber, což je částka, která je vyhrazena pouze světové superbohaté elitě s penězi pocházejícími z oligarchie, plutokracie, energetiky nebo jiných globálních konglomerátů produkujících peníze. To vyvolává umělecké otázky sám, proč, dělat lidé s nejvyšší úrovní bohatství se zasloužil o něco, co se zrodilo z důrazně opak. Emoce z boje a normálního člověka.

Alžírské ženy: Picassova interpretace klasického díla

umělecké celebrity

To je situování umění do^21. století. Za něco, co nás emotivně osloví, zaplatíme obrovské částky jako lidské bytosti, které vyjednávají o přelidněné a velmi nerovné společnosti, v níž žijeme. Jak se něco tak čistého může stát tak poskvrněným kapitalistickým, individualistickým konzumem, to je názor vyhrazený komentátorům umění a kultury, nikoli NBSP.

Jedno však lze říci bez výhrad. Umění je autonomní komoditou v rámci globálního trhu, který je zapleten do všech aspektů celebrit (umělci jako celebrity), směny, rovnosti a podstaty samotného umění, které vyjadřuje lidské emoce.

Pablo Picasso – Ambroise Vollard 1915

Jeden z novinářů, který se zamýšlí nad nejdražšími uměleckými díly naší postmoderní, digitální doby, prohlásil, že tento rekord možná nebude překonán ani za deset let. Stejně jako Piccasovy milostné aféry doufejme, že prodej umění bude hojný, ale nebude divoce komoditizován a senzacechtivý, až zapomeneme na smysl samotného umění a sami se staneme uměleckým dílem, symbolizujícím ztrátu, omyl, pasivitu, chamtivost a odtažitost. Koneckonců, jak říká jeden z novinářů v Independentu, Ženy z Alžíru zdaleka nejsou Picassovým nejlepším dílem, je to prostě a nestydatě výsledek chytré PR taktiky, co to vypovídá o našem moderním trhu s uměním a digitálním věku?